Home Blog

Pamětnice z domova ve Frenštátě se ohlíží za nelehkým žitím v regionu

0

Sepsala knížku nazvanou Střípky vzpomínek. Těch střípků by jednadevadesátiletá Marie Konvičková, která v současné době žije v Domově Hortenzie ve Frenštátě pod Radhoštěm, poskládala mnohem více. O některé se ochotně podělila se čtenáři Deníku.

Marie Konvičková žije v Domově Hortenzie čtyři roky. Pochází z Kunčic pod Ondřejníkem a prožila několik životních etap na různých místech Moravskoslezského kraje. V Kunčicích pod Ondřejníkem bydlela do svatby. Když se provdala, neměli vlastní byt.

„Nejdříve nám manželovi rodiče uvolnili nějaký prostor, pak jsme dostali byt od Nové Huti, kde muž pracoval. Byt byl ve Vratimově, v takzvané dvouletce. Po válce to byly první bytové domy, které se stavěly,“ začíná Marie Konvičková své vyprávění a dodává, že v bytě nebylo ústřední topení, nebyl v něm zavedený ani plyn.

To se stalo o něco později. „Jak ten plyn zavedli, tak byl jeden pohřeb za druhým… Jako by lidi na to čekali,“ pokračuje Marie Konvičková s tím, že hodně lidí tenkrát spáchalo sebevraždu otravou plynem. „Vždycky jsem z toho byla špatná. Tehdy pohřby chodily pěšky průvodem a nad naším činžákem vedla cesta od Datyně na hřbitov. Jak hrála ta hudba, moc mě to drásalo.“

Vzpomínky na tragédii
Marie Konvičková připomíná tragickou událost, která se stala ve Vratimově na nově postaveném sídlišti. „To sídliště bylo na kopci, tak kilometr vzdušnou čarou od nás. Tehdy tam došlo k nějaké rozepři mezi mladými manželi. Přijeli za nimi příbuzní s dobrým úmyslem to nějak urovnat. A když zazvonili, ten dům vyletěl do vzduchu,“ povzdechla si Marie Konvičková.

Jednalo se o výbuch plynu, který si pustil mladý muž v době, kdy jeho manželka s dítětem nebyla doma. Kromě něj, jeho matky a mladšího bratra, kteří za ním přijeli, zemřeli v sutinách domu další čtyři lidé. Událost se stala v roce 1961.

„Byla to rána, že jsme ji cítili až u nás. Na tom kopci to v okolních činžácích vybilo okna. Šest bytů spadlo. Stalo se to, myslím, v sobotu, kolem osmi hodin večer, takže bylo ještě štěstí, že lidi byli v kině. Na jedné straně byl plyn velký pokrok, velká služba, ale přineslo to i špatné věci,“ vzpomíná Marie Konvičková.

Když se s manželem nastěhovali do Vratimova, měli tříletého syna. Manžel bral nízký plat, a tak se Marie Konvičková snažila sehnat práci. Když ještě bydlela v Kunčicích, pracovala ve Frenštátě pod Radhoštěm v technologické kanceláři. Díky tomu se v Nové Huti dostala na podobné místo, kde kalkulovala ceny náhradních dílů a podobně.

Zlatý Vratimov!
Ve Vratimově bydlela s rodinou pět roků. „Měli jsme malý rohový byt ve druhém patře. Shora a z boku byla zima. Byla špatná situace s uhlím, příděly byly malé, To, co jsme dostali na příděl, jsem spotřebovala přes léto na vaření, když nebyl plyn. Chlapečka jsem nemoha ani svlíknout, ten si v kuchyni hrál v kabátku. Tak jsme se snažili získat uhlí od havířů, kteří měli jiné příděly,“ poznamenává pamětnice.

Manželé se snažili získat byt s ústředním topením a nakonec našli rodinu, která stála o výměnu, neboť ve Vratimově měla příbuzné. Nový byt byl v Havířově, a tak nastalo velké stěhování. „V Havířově to byl poslední vzor paneláků, které se neomítaly, jenom stříkaly. A když pršelo z boku, tak na stěně byla samá mokrá kola. Zase byla robota. Tak jsem si říkala: zlatý Vratimov, tam nám aspoň nepršelo,“ rozesměje se Marie Konvičková.

Když se rodina stěhovala do Havířova, byla už čtyřčlenná – ve Vratimově se narodil mladší chlapec, kterému v době stěhování byly dva roky. Staršímu osm. I v Havířově byl problém sehnat zaměstnání. „Bylo tam plno mladých, kteří potřebovali dostat zaměstnání a nebyl tam žádný průmysl. Manžel měl malý plat, byla jsem nešťastná. Manžel mi dal na zálohu pět stovek, na dobírku někdy šest. Práci jsem nemohla sehnat. Nebylo to jednoduché,“ říká Marie Konvičková.

Fronty na mléko, ovoce i u lékaře
Vzpomíná, že velkým problémem Havířova bylo také mizerné zásobování. „Nejdříve postavili byty, ale zásobování nebo ordinace, to bylo na dlouhé lokte. „Oba kluky jsme posadila do takového starého kočárku a šla jsem pro mléko. Než na mě přišla v dlouhé frontě řada, mléko došlo. Musela jsem jít o jednu čtvrť dál. Vezla jsem dvě děti, mléko v lahvích, kočárek od sestry už byl slabý a chodníky končily schodkem, takže jak jsem sjížděla, s dětmi se překlopil a bylo po mléku,“ líčí Marie Konvičková.

Zpravidla, když přivezli nějaké ovoce nebo zeleninu, tak než ni došla řada, nic už nezbylo. Všude byly obrovské fronty a výjimkou nebyl ani lékař. „Na čtverce byla lékařka, která měla moc obvodů. Když jsme šli poprvé na nějaké očkování, připadala jsem si tam, jako když ukazují v televizi, jak za Německa plakaly děti ve frontě. Bylo prostě všechno špatně zorganizované. Havířov byl ve výstavbě, bydleli jsme u cesty, kudy jezdily samé domíchávače. Všude plno prachu…,“ dodává Marie Konvičková.

Návrat do Beskyd
I když se situace postupně zlepšovala, manžela to táhlo domů, do Čeladné. V Čeladné začala výstavba družstevních domů nad tehdejší nemocnicí. Manželé se zapsali, odpracovali nějaké povinné brigády a v roce 1967 získali družstevní byt. Po pěti letech se tedy opět stěhovali.

„V Čeladné jsme už zůstali. Získala jsem zaměstnání v podniku Ferrum Frýdlant, kde jsem byla až do důchodu. Manžel dostal před důchodem Parkinsonovu chorobu, já jsem na tom zdravotně taky nebyla nejlépe. Musela jsem se o něj starat, obracet ho na posteli, zvedat. Nebylo to s ním jednoduché, i když už pak jezdila Charita,“ vzpomíná Marie Konvičková na manžela, který zemřel v roce 2011.

Marie Konvičková se odmlčí, pak bere do ruky knížku s nápisem Střípky vzpomínek. Sepsala ji ručně a členové rodiny ji pak přepsali do počítače a upravili. Nad stolem v pokoji má Marie Konvičková vyvěšené rodinné fotografie. Dva syny, dva vnuky a tři vnučky a sedm pravnoučat, osmé je na cestě. Chvíli se na ně dívá, jmenuje jednotlivé tváře, pak se odmlčí, zadívá se někam do dáli a pronese: „Nebyla to sváteční procházka. Byl to těžký život. Divím se, že jsem ještě tady.“

Písničkového profesora z Valašska učil Janáček, záviděl mu jeho paměť

0

Letos v dubnu uplyne 150 let od narození Jana Nepomuka Poláška. K této příležitosti pořádá Muzeum regionu Valašsko výstavu věnovanou životnímu příběhu „písničkového profesora“, jak se Poláškovi říkalo.

Při jedné návštěvě v Hukvaldech usedl mladý muž ke klavíru a na žádost Leoše Janáčka se chystal zahrát jeden z klavírních koncertů. Než se pustil do hry, zaklapl sešit s notami a celou skladbu zahrál zpaměti. Janáček na mladíka pohlédl s údivem. „Chtěl bych míti takovou paměť jako vy,“ vysekl mu poklonu slavný skladatel.

Talentovaným hudebníkem byl Jan Nepomuk Polášek a s Janáčkem se brzy spřátelil. Díky jejich spolupráci jsou dnes v etnografických sbírkách tisíce valašských lidových písní. Polášek, který prožil většinu života ve Valašském Meziříčí, se stal váženým skladatelem, folkloristou a pedagogem.

Hudebnický talent se narodil 16. dubna 1873 ve Frenštátě pod Radhoštěm do rodiny barvíře a odmala měl silný vztah k hudbě. Otec byl členem pěveckého sboru, velkou inspirací mu však byla matka.

„Zpívávala s ostatními dělnicemi v bělírně a malý Jan Nepomuk tyto písně s oblibou poslouchal. Právě toto setkání s hudbou nastartovalo jeho celoživotní muzikantskou dráhu,“ uvádí v bakalářské práci věnující se Poláškově osobnosti Jaroslav Kneisl.

Díky výraznému talentu ovládl Polášek ještě jako chlapec několik nástrojů a už v šestnácti letech jej Leoš Janáček přijal na svou varhanickou školu v Brně. Později absolvoval hudební kurzy ve Vídni a stal se profesorem hudby a zpěvu na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, kde působil po většinu života.

Valašský region mu učaroval svou lidovou kulturou. „Nejprve s Leošem Janáčkem coby svým učitelem a později s Arnoštem Kubešou, kolegou z meziříčského gymnázia, nasbíral Polášek za více než půl století okolo 4 500 valašských a lašských lidových písniček,“ popsala historička Muzea regionu Valašsko Ivana Spitzer Ostřanská.

„Část nasbíraných lidových písní se podařilo vydat tiskem v několika publikacích a dodnes jsou cenným materiálem pro národopisné soubory a milovníky hudby vůbec.“

Polášek napsal několik odborných prací i hudebních děl. Zhudebnil básně Jaroslava Vrchlického, Svatopluka Čecha či Jiřího Wolkera. Byl také mimořádně společensky aktivní. Organizoval kulturní akce, podílel se na ochotnických představeních, přispíval do novin a miloval přírodu a rybaření.

I proto byl ve společnosti oblíbený. „J. N. Polášek byl, dá-li se to tak říci, ‚celebritou své doby‘. Lidé ho poznávali na ulici, široká veřejnost si ho velmi vážila jako pana profesora a odborná veřejnost čerpala z jeho skladatelské i sběratelské práce,“ píše Kneisl.

Konec života „písničkového profesora“ poznamenala nevyléčitelná skleróza. Na jaře 1956 upadl na stůl s mramorovou deskou a zranil se na hlavě. Z bezvědomí už se neprobral a 3. dubna zemřel. Při stém výročí jeho narození v roce 1973 převezli jeho ostatky na Valašský Slavín v Rožnově pod Radhoštěm k dalším významným osobnostem regionu.

 

Haldy hlušiny jsou už v areálu Dolu Frenštát, zasypávání jam začne v srpnu

0

O tři měsíce dříve oproti původnímu plánu dokončili zaměstnanci státního podniku Diamo návoz materiálu určeného pro zasypání Dolu Frenštát na Novojičínsku. Oddychnou si tak hlavně obyvatelé části Paskova na Frýdecko-Místecku, přes niž trasa nákladních automobilů vedla.

„Hlušina se vozila z odvalu v Paskově. Železniční přístup do areálu dolu není, proto doprava musela vést po silnicích,“ vysvětlila mluvčí Diama Jana Dronská.

„Díky úpravě přepravních parametrů, snížení počtu aut a příznivému počasí se uskutečnil návoz zásypového materiálu rychleji a s menším dopadem na životní prostředí. Následovat budou další kroky směřující k zásypu jam, demolicím povrchových objektů a následnému novému využití areálu,“ doplnil ředitel státního podniku Diamo Ludvík Kašpar.

V samotném dole se nikdy netěžilo a od roku 1991 je v konzervačním režimu. Přesto je jeho existence problémem jak pro obec Trojanovice, na jejímž území leží, tak pro Frenštát, po němž je pojmenován.

„Jsme rádi, že se blíží náš cíl, kterým je zasypání dolu a nové využití této lokality,“ kvitoval postup prací starosta Trojanovic Jiří Novotný. „Spolupracujeme s Diamem na přípravě převodu nemovitostí a intenzivně pracujeme na přípravě rozvojového projektu CÉRKA, jenž postupně celý areál promění,“ dodal. Někdejší důl by měla nahradit například průmyslová zóna.

Samotný zásyp jam nikdy nezprovozněného dolu je naplánován na srpen. „Po ukončení zasypávání budou následovat demolice povrchových objektů dolu vybudovaných při jeho výstavbě a sanační a rekultivační práce,“ doplnila Jana Dronská.

Celkem je pro zasypání dolu připraveno zhruba 200 tisíc tun materiálu, z velké části jde o součást odvalu vytěženého v minulosti na Dole Paskov.

Kvůli obchvatu Vlčovic lidé řešili hlavně využití polí, obávají se také hluku

0
Několik desítek lidí přivedlo do kulturního domu ve Vlčovicích veřejné projednávání plánované stavby obchvatu obce, ležící mezi Kopřivnicí a Frenštátem pod Radhoštěm. Komunikace má z Vlčovic odvést hlavně nákladní a tranzitní dopravu.

Trasa obchvatu by měla vést od kopřivnické průmyslové zóny podél fotbalového hřiště a Babincova potoka tak, aby nedaleko kostela překonala estakádou současnou silnici a následně se zatáčkou vedoucí až k prvním domům obce Tichá otočila k Lichnovu, kde se má napojit na stávající silnici do Frenštátu.

Navrhovaná trasa obchvatu ale v obci zatím příliš vítaná není. Nelíbí se hlavně lidem, kteří zatím bydlí v relativním klidu a obávají se ruchu, jejž obchvat k jejich domům přinese. A pro některé se touto stavbou mohou problémy spojené s dopravním ruchem ještě zvýšit.

„Čtyři metry před barákem mám současnou cestu, za zahradou budu mít obchvat. Kam se mám odstěhovat?“ ptal se v průběhu projednávání studie EIA Jan Klosík.

Pro něj osobně totiž obchvat příliš ulehčení nepřinese. Rušná doprava, která ze současné silnice vedoucí před jeho domem zmizí, se totiž objeví z druhé strany jeho pozemku, na obchvatu.

A lidem vadí i fakt, že obchvat má vést hlavně poli, kterých není v podhorských oblastech příliš. Dalším bodem, v němž se s návrhem neshodnou, je pak plánovaná poloha jednotlivých biokoridorů.

„To jsme ale ovlivnit nemohli, mohli jsme vycházet jen z územních plánů, které možnou trasu jasně určují,“ vysvětloval projektant stavby, jenž se jednání účastnil.

„Veškeré připomínky budou zpracovány v dalších krocích schvalovacího procesu,“ dodala zpracovatelka dokumentace Jarmila Paciorková.

 

S Brnem nechtěla vůbec nic mít. Je úžasné, říká nyní Sandra Pospíšilová

0

Třináct let žila v Praze, ale pochází z Frenštátu pod Radhoštěm. Nyní moderátorka Sandra Pospíšilová (37) žije s manželem severně od Brna. Přitom se kdysi po zklamáních v lásce zařekla, že s moravskou metropolí nechce mít nic společného.

„Já jsem s Brnem koketovala vždycky, mně je asi souzené. Měla jsem několik dřívějších partnerů z Brna a po posledním rozchodu jsem se zařekla, že už s Brnem nechci mít vůbec nic společného. Pak mě kamarádi seznámili s mým současným manželem Pavlem a ten je prostě tak úžasný chlap, zaplaťpánbůh že jsem ho potkala,“ prozradila primácká moderátorka.

„Jsem opravdu šťastná. On je rodilý Brňák a máme kousek za Brnem domeček. Myslím si, že pro výchovu dětí a pro ten rodinný život je prostě Brno úplně úžasné,“ rozplývala se.

Když nedávno zavítala na brněnský veletrh ProDítě zaměřený na potřeby pro děti, zavzpomínala dvojnásobná maminka, jak nejdřív nechtěla sobě ani okolí odtajnit pohlaví svého druhého dítěte. Celé tři týdny ležela nerozlepená obálka s výsledky na stole.

„U prvního miminka jsem si moc přála holčičku, a měla jsem štěstí, u druhého mi to bylo jedno, ale manžel si trošičku víc přál syna, protože má z předchozího vztahu dceru, takže si přál zažít jaké to je mít syna. Měli jsme doma tu obálku a já ji prostě nechtěla rozbalit,“ vysvětlila.

„Tehdy jsem ještě neoznámila ani to těhotenství a už jsem měla vidět pohlaví. Chtěla jsem si tu informaci ještě nějakou dobu nechat pro sebe. Manžel už ale byl nervózní a tak jsme to po třech týdnech rozbalili. A byl tam chlapeček, takže manželovi se sen splnil,“ přiznala.
Se synem Leonem je už dva a půl roku na mateřské dovolené. O tři roky starší dcera Emily se chystá letos v září do školy. „Vybrali jsme jednu školu, do které spádově patříme, a potom dvě soukromé školy, které jsou na dojezd do patnácti minut. Je to pořád docela těžké rozhodnutí a jsem až překvapená z toho, kolik před první třídou rodič musí udělat rozhodnutí, pokud chce dopřát dítěti to nejlepší,“ dodala moderátorka.

Odvaha nebo zrada? Člověk má právo na názor, říká hejtman Ivo Vondrák

0

Přijal pozvání organizátorů akce Běž domů Ivane! a vyslovil se nejen k událostem roku 1968 a 1990. Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák hovořil také o tom, jak vnímá svobodu slova.

Přijal pozvání organizátorů akce Běž domů Ivane! a vyslovil se nejen k událostem roku 1968 a 1990. Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák hovořil také o tom, jak vnímá svobodu slova.

„Je mi smutno, že více než třicet let po revoluci člověk nemůže říct svůj názor,“ řekl mimo jiné v narážce na události, které doprovázely jeho odchod z hnutí ANO.

 

 

Frenštát bude mít další novou kanalizaci. Za sto milionů

0

Odkanalizování části Planiska chystá město Frenštát pod Radhoštěm. Projekt, který chce město zahájit již letos, má mít tři etapy a bude stát okolo sta milionů korun.

První etapa se bude týkat Střelniční ulice, druhá v úseku po bývalé CO sklady a v poslední části se vybuduje nová kanalizace v rozvětvených úsecích nad sklady CO. Město již zadalo vypracování prováděcí dokumentace.

Ondřej Schwarz, vedoucí odboru investic a rozvoje městského úřadu, sdělil, že v průběhu března letošního roku proběhne výběrové řízení na zhotovitele stavby pro první etapu. „K výstavbě kanalizace v úseku od křižovatky u restaurace Na Střelnici ke křižovatce na Planiska by mělo dojít ve druhém čtvrtletí,“ upřesnil Ondřej Schwarz s tím, že důvodem tohoto postupu je skutečnost, že Správa silnic Moravskoslezského kraje plánuje opravovat povrch silnice II/483, která kolem restaurace vede, a po dobu pětileté záruky na dílo nebude možný žádný zásah do komunikace.

Druhá etapa odkanalizování lokality Planiska bude zahrnovat úsek k areálu CO skladů a také napojení tohoto areálu na vodovod. „Předpokládáme, že výstavba by měla být zahájena v letošním roce,“ doplnil vedoucí.

Tisková mluvčí a vedoucí odboru vnějších vztahů MěÚ Frenštát pod Radhoštěm Iva Vašendová doplnila, že město již má vydáno stavební povolení pro projekty Odkanalizování lokality Planiska, Rozšíření vodovodní sítě Planiska a Připojení areálu CO skladů na veřejný vodovod. Projekty jsou finančně velmi náročné, očekávané náklady budou přesahovat 100 milionů korun. Proto město hledá možnosti financování projektu a jedná s poskytovateli dotace o jeho dofinancování.

 

Deset let od tragického výbuchu plynu ve Frenštátě, hasičům šlo tehdy o život

0

Jako na událost mimořádnou nejen počtem obětí a rozsahem škod, ale i obrovským nasazením všech záchranářů vzpomíná hasič Jan Němeček na zásah u výbuchu panelového domu ve Frenštátě pod Radhoštěm na Novojičínsku. Před deseti lety při něm přišlo o život šest lidí.

Když tehdy v noci přijel na místo, převzal velení a hned musel poslat družstvo do akce, ve které šlo hasičům o život. Byly to pro něj nekonečné minuty velkého napětí a nervozity.

Exploze ve třípatrovém domě nastala 17. února 2013 okolo 03:45. Výbuch úmyslně způsobil problémový nájemník, který se chtěl pomstít sousedům. Ve vchodových dveřích zalomil klíč, pustil plyn ve svém bytě a ve sklepě, kde vymontoval ventil hlavního uzávěru.

Následnou explozí zabil kromě sebe také tři děti a dvě ženy, další člověk podlehl následkům zranění později. Dalších deset lidí utrpělo zranění. Kdyby pachatele jeden ze sousedů nevyrušil v době, kdy plyn ještě nezaplnil celé schodiště, mohly být podle policie následky ještě horší.

Dnes dvaačtyřicetiletý Němeček je velitelem hasičské stanice v Novém Jičíně. Před deseti lety pracoval jako velitel stanice v Bílovci a v ten den měl službu řídicího důstojníka územního odboru, který vyjíždí ke složitějším událostem většího rozsahu.

Takovou se záhy ukázal požár ve Frenštátě, kde Němeček velel zásahu. „Na místo jsem přijel krátce poté, kdy došlo ke zranění jednoho dobrovolného hasiče. Šel zachránit osobu, a když stál na žebříku, došlo k dalšímu menšímu výbuchu někde v suterénu a to ho srazilo,“ vzpomínal Němeček.

Pro většinu zasahujících šlo podle něj o výjimečný zásah, s událostí takového rozsahu se předtím nesetkali. „Přišel za mnou do té doby velitel zásahu, zkušený velitel čety, a doslova řekl: Co s tím budeme dělat? Protože i přes nasazení několika vodních proudů na hašení požáru se ho nedařilo dostat pořád pod kontrolu. Opakovaně docházelo k drobným výbuchům a novému rozvoji požáru,“ popsal Němeček.

Hasičům šlo o život
Situace podle něj byla hodně emočně vypjatá. „Následně jsem se rozhodl na základě informací, které jsem dostal od zasahujících, že se musíme dostat do sklepa a zastavit plyn, který neustále unikal,“ řekl.

Uzávěr, kde by bylo možné plyn zastavit, před domem nebyl. „Rozhodl jsem, že se průzkumná skupina zavodněným vodním proudem probojuje do hořícího sklepa a pokusí se zastavit uzávěr plynu. My jsme v té době ale netušili, proč dochází k tomu úniku. Předpokládali jsme, že ve sklepě bude standardně uzávěr, a ne, že tam místo něj bude jen poškozené potrubí,“ řekl Němeček.

O tom, že požár byl způsoben úmyslně a pachatel uzávěr plynu poškodil, ještě nikdo nevěděl. „Pro chlapy, které jsem tam posílal, to bylo doslova o život. Stáli jsme proti sobě. Bylo to: Zajděte dolů, zastavte plyn, snažte se uhasit ten požár. Reakce: Ano, jdeme,“ popsal Němeček.

Velitel družstva se otočil, vzal své lidi a šli. „Ve mně osobně byla nejistota, jestli se jim to povede, a hlavně obava o kluky, protože krátce předtím došlo k opakovanému výbuchu se zraněním hasiče. Byly to pro mě nekonečné minuty velkého napětí, nervozity,“ vzpomínal Němeček. Pak se plameny podařilo uhasit.

Jakým způsobem se skupině ve sklepě podařilo úkol splnit, se dozvěděl až za několik dní. „Proplazili se do sklepa se zavodněným proudem. Tam neustále hořel plyn, takže jak mi řekli, bylo sice vidět, kam lezou, ale plameny se valily po stropě nad nimi,“ popsal Němeček. Hasiči se dostali až k uzávěru plynu, ale tam zjistili, že chybí část, kterou by bylo možné přívod plynu uzavřít.

„Rozhlédli se kolem, našli kus hadru, který namočili vodou. Jeden ovládal proudnici a další dva se, pod ochranou proudu, rozhodli do té chybějící části ventilu zatlačit mokrý hadr. Drželi hadr v potrubí rukou a současně to omotávali kusem drátu,“ popsal Němeček.

Oběti hledali i kynologové se psy
Hasičům se podařilo plyn s pomocí dalších pomůcek provizorně utěsnit. „Následně plynaři vykopali před domem díru, kde se stlačilo plynové potrubí, a tím se definitivně odpojil dům od přívodu plynu. Ale do té doby to drželo takovýmto provizorním způsobem. Kolegové s nasazením vlastního života dělali to, na co jsme cvičení,“ řekl Němeček.

Na místě se vystřídalo 160 hasičů, 18 zdravotníků, 48 policistů a osm městských strážníků. Byli tam příslušníci záchranného útvaru z Hlučína, podnikoví hasiči z mošnovského letiště, lezecké družstvo z Ostravy-Poruby i hasiči z USAR (Urban Search and Rescue) týmu, množství dobrovolných hasičů. Zachránit se podařilo 12 lidí, pět desítek jich evakuovali ze sousedních vchodů.

„Co bylo na místě výjimečné, byl i způsob následného odstraňování trosek budovy, kdy se na vyhledávání potenciálně ještě zasypaných lidí podíleli kynologové. I spolupráce s nimi na doslova horkých troskách byla výjimečná. Záchranný útvar Hlučín ještě nedisponoval takovou technikou, jako mají dnes pro rozebírání staticky narušených konstrukcí, proto spolupracovali se soukromou firmou s drapákem,“ vzpomínal hasič.

Při zásahu podle něj pomohla nadstandardní spolupráce s městem i zkušenosti vyšších služebních funkcionářů z řad hasičů, především ale vysoké nasazení, odvaha a profesionalita všech zasahujících.

 

Třídíte ve Frenštátu odpad? Jde to snadněji, jsou tu další místa s kontejnery

0

Třídění odpadů ve Frenštátu pod Radhoštěm je zas snazší. Technické služby tu vytvořily tři nová stání kontejnerů na tříděný odpad a zároveň rozšířily některá starší stanoviště o nové nádoby.

Nová stanoviště kontejnerů mohou občané již nyní využívat v ulici Podříčí nad vjezdem k supermarketu Hruška, v ulici Bezručova mezi železničním přejezdem a odbočkou na Bystré a v Okružní ulici ve slepé uličce u domu č. p. 1588.

„Podkladem pro výběr nových stanovišť byla mimo jiné analýza kontejnerových stání, kterou pro město v minulosti zpracovala právě společnost EKO-KOM. Z analýzy pak vyplynuly oblasti vhodné pro rozšíření sběrné sítě,“ sdělila Denisa Vidličková, referentka pro komunální odpad a městskou zeleň, Technické služby města Frenštát pod Radhoštěm.
Kromě toho město rozšířilo některá stávající stanoviště pro třídění odpadu, a to převážně na základě podnětů od občanů. „V ulici Papratná u autobusové zastávky je přidána nádoba na nápojové kartony, stejně jako na Závodí za mostem k jízdárně. V Místecké ulici vedle bývalé Loany jsme umístili kontejner na skleněný odpad, na Kopané před bývalou mateřskou školou pak nově stojí bílý kontejner na textil, obuv a hračky,“ doplnila Denisa Vidličková.

Postupně také na území města dochází k obměně starých plechových kontejnerů, které jsou na konci své životnosti. „Pro pohodlnější třídění je možné získat na městském úřadě či v Technických službách zdarma sadu barevných tašek. Občané z okrajových částí města si zde mohou vyzvednout také pytle na třídění plastů a nápojových kartonů,“ uzavřela referentka Technických služeb.

Celkové náklady na pořízení nádob na papír a nápojový karton dosáhly výše 33 154 Kč. Nádoby na sklo a plast městu v rámci spolupráce zdarma zapůjčila společnost EKO-KOM a.s.
Zdroj: https://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/frenstat-trideni-odpadu-frenstat-pod-radhostem-trideni-odpadu.html

Frenštát má výhrady k opravě ulice v centru kvůli vadám, podívejte se na to

0

Vady a nedodělky po rekonstrukci Havlíčkovy ulice ve Frenštátě pod Radhoštěm jsou důvodem, proč město Frenštát pod Radhoštěm ulici po rekonstrukci sice převzalo, ale s výhradou a žádostí od odstranění závad.

Oprava Havlíčkovy ulice v centru Frenštátu pod Radhoštěm začala 25. července. Jana Machková z odboru investic a rozvoje Městského úřadu Frenštát pod Radhoštěm tehdy uvedla, že půjde o rozsáhlou rekonstrukci s celkovými náklady téměř 6,2 milionu korun.

„Rekonstrukce bude spočívat ve výměně stávající zámkové dlažby za žulové kostky a současně bude provedena výměna vodovodu a plynovodu. Na chodníku před Komerční bankou, lékárnou a v atriu přístavby radnice bude provedena výměna stávající dlažby za žulové desky,“ upřesnila Jana Machková s tím, že stavební práce mají trvat do 30. listopadu.

Jak sdělila tisková mluvčí Frenštátu pod Radhoštěm Iva Vašendová, v polovině loňského prosince zhotovitel rekonstrukce, společnost NOSTA s.r.o. vyzvalo město k převzetí stavby. „Město Frenštát pod Radhoštěm převzalo s výhradou stavbu Rekonstrukce ulice Havlíčkovy, včetně navazujících ploch v átriu přístavby radnice ve Frenštátě pod Radhoštěm. Stavba obsahuje vady a nedodělky,“ uvedla Iva Vašendová.

Starosta Frenštátu pod Radhoštěm Jan Rejman doplnil, že při přejímacím řízením byly sepsány vady a nedodělky, které spočívají v nutnosti výměny nerovné a poškozené dlažby, nedokončeném spárování dlažby v ploše atria a schodiště u parkoviště včetně osazení zábradlí a dokončení zakrytí spáry mezi dlažbou a výkladci.

„Dále zůstala z důvodu povětrnostních podmínek nedokončena oprava omítek – fasády stěn rampy před lékárnou a u parkoviště a také nátěr sloupů osvětlení včetně výměny svítidel,“ dodal Jan Rejman, starosta města Frenštát pod Radhoštěm.
Sjednaný termín pro odstranění sepsaných vad a nedodělků je do 30. dubna letošního roku. „Vzhledem k tomu, že přejímací řízení stavby proběhlo v době, kdy část komunikace byla pokryta sněhem, vymínili jsme si doplnění soupisu vad a nedodělků o případné další nedostatky, které mohou být patrné až při prohlídce za vhodnějších podmínek,“ uzavřel starosta Frenštátu pod Radhoštěm.