Monthly Archives: Červen 2010

Pamětní deska Valentina Kostelníka (*1815, †1891)

Valentin Kostelník byl osvícený vlastenec a politik, zakladatel Občanské besedy ve Frenštátě pod Radhoštěm, říšský a zemský poslanec, starosta města v letech 1863 – 1869, jeden ze zakladatelů textilního průmyslu na Frenštátsku. Pamětní deska V. Kostelníka je umístěna na domě č.p. 20 na náměstí ve Frenštátě p.R..

Pamětní deska Albína Poláška (*1879, †1965)

Albín Polášek se narodil ve Frenštátě a zemřel ve Winter Parku /USA/. Vyučil se ve Vídni řezbářem, studoval v Římě a odešel do USA, kde se stal profesorem na akademii v Chicagu a vytvořil řadu sochařských děl.Jezdíval na dovolenou do Frenštátu. Je autorem sousoší sv. Cyrila a Metoděje a sochy Radegasta na Radhošti, pro Frenštát vytvořil sousoší Zápas dobra se zlem a sochu Ondráš, byl také autorem první československé medaile (Svoboda). Jeho největší dílo v Československu, socha presidenta Wilsona v Praze, bylo za okupace zničeno.

Albín Polášek ve Wikipedii

Pamětní deska Břetislava Bartoše (*1893, †1926)

Břetislav Bartoš se narodil ve Frenštátě p.R. a zemřel v Dolních Mokropsech u Prahy. Studoval pražskou AVU u prof. Schwaigra, Pirnera a Bukovace. Jako italský legionář byl pověřen generálem Grazianim, aby maloval výjevy z fronty. Námětově se stále vracel do rodného kraje a maloval obrazy Ondráš a Juráš, Zbojnici u ohně, Orání čili Jaro v Beskydách, Návrat z pole a řadu portrétů. Ilustroval také Slezské písně Petra Bezruče. R. Parma vydal na pohlednicích jeho krojové studie pod názvem Valašské písničky.

Pamětní deska Jiřího Rašky (*4.2.1941)

Jiří Raška se narodil ve Frenštátě pod Radhoštěm. Jako mladý skokan se dostal do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, Remsa si ho nechal převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. V roce 1964 odjel na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka. Jeho velká olympiáda přišla až za čtyři roky.

Díky čtvrtému místu na MS 1966 a druhé příčce na Intersport turné o rok později odjížděl na ZOH 1968 v Grenoble jako jeden z favoritů. Raška skočil 79 metrů a po prvním kole vedl. Druhý skok byl kratší, ale v celkovém součtu stačil na uhájení prvenství – Jiří Raška se stal prvním českým vítězem na ZOH v historii. K tomu přidal druhé místo na velkém můstku. Týž rok dokázal vyhrát šest závodů v řadě. Na mistrovství světa ve Vysokých Tatrách na něj přišlo sto tisíc diváků. Obsadil druhou příčku na velkém a osmou příčku na středním můstku.

V roce 1969 se na jeden den stává i světovým rekordmanem. Na novém můstku v Planici skočil 164 metrů a o čtyři metry tak překonává den starý rekord svého velkého soka, Nora Björna Wirkoly. Nicméně hned následující den mu rekord bere Manfred Wolf (165 m) z tehdejší NDR. Jeho další úspěchy čítají stříbro na MS na velkém můstku v roce 1970, vítězství v Intersportturné rok poté, bronz na historicky prvním MS v letech na lyžích a pátou příčku na ZOH v Sapporu. Od roku 1974 působí jako trenér. Skokanské lyže naposledy obul při závodě veteránů v roce 1979. V letech 1994 – 1996 je společně s Medalem a poté Malcem trenérem české reprezentace. V devadesátých letech působil i jako trenér české reprezentace, mládeže a místopředseda Svazu lyžařů ČR. V anketě Svazu byl zvolen českým lyžařem století.

Jiří Raška ve Wikipedii

Pamětní deska Karla Buzka (*1904, †1998)

Karel Buzek byl frenštátský rodák a čestný občan města Frenštát p. R. Založil Československé národní sdružení v Kanadě (1939), byl spoluorganizátorem II. odboje a nositelem vyznamenání Řádu Kanady.

Pamětní deska Františka Horečky (*1894, †1976)

František Horečka se narodil ve Frenštátě p.R. a zemřel v Novém Jičíně. Působil krátce jako učitel v Kunčicích p.O., Tiché a potom na měšťanské škole ve Frenštátě pod Radhoštěm. Do literatury vstoupil básnickou sbírkou Drsný živel (1915), po niž následovala povídka Žena knězova, knihy pohádek Pohádky pro velké děti, Kouzla noci svatojánské a Když rozkvétá kapraď, povídkový soubor My z hor, rozměrnější prózy Daň z lásky, Ševci a hra Ondřej z Janovic. Je také autorem Knihy o památném Radhošti a vlastivědných prací Jak se mluví pod Radhoštěm a Nářečí na Frenštátsku. Byl členem skupiny Koliba, namaloval řadu akvarelů, přispíval do časopisů a věnoval se organizátorské práci.

Pamětní deska Karla Kálala

Pamětní deska je umístěna při vstupu do bývalé chlapecké školy.

Pomník věnován památce Břetislava Bartoše (*1893, †1926)

Břetislav Bartoš se narodil ve Frenštátě p.R. a zemřel v Dolních Mokropsech u Prahy. Studoval pražskou AVU u prof. Schwaigra, Pirnera a Bukovace. Jako italský legionář byl pověřen generálem Grazianim, aby maloval výjevy z fronty. Námětově se stále vracel do rodného kraje a maloval obrazy Ondráš a Juráš, Zbojnici u ohně, Orání čili Jaro v Beskydách, Návrat z pole a řadu portrétů. Ilustroval také Slezské písně Petra Bezruče. R. Parma vydal na pohlednicích jeho krojové studie pod názvem Valašské písničky.

Pomník Josefa Jandy (*1811, †1876)

Reliéfní portrét je dílem sochaře Jana Knebla, pomník instalován v Jandovém stromořadí Okrašlovacím spolkem v r.1933. Josef Janda byl předsedou „Střeleckého spolku“ a pečoval o povznesení města. 1. ledna 1865 založil „Pamětní knihu města Frenštátu“, kterou vedl a zapisoval do ní události až do roku 1875. Jeho paměti obsahují stručné dějiny Moravy, hukvaldského panství a samotnou kroniku města zvanou též Jandova kronika.

Budova školy z roku 1876

Původně chlapecká měšťanská škola, druhá česká škola na Moravě. Při vstupu pamětní desky spisovatele Karla Kálala a obětí 11. světové války z řad učitelů Alfréda Havleny, Viléma Hurta a Karla Rašky. V roce 2007 by se zde mělo zprovoznit Muzeum.

Sušárna ovoce – Papratná na Horečkách

Objekt v soukromém vlastnictví. Původní sušárna na ovoce je dobře udržována, objekt lázní na sousedním pozemku byl však přestavěn. Toto dílo patří k dosud nepublikovaným v odborné literatuře.

Budova bývalé textilní továrny

Budova bývalé textilní továrny Ing.V. Křenka v Nádražní ulici z r.1911, jedna z prvních staveb s železobetonovým skeletem u nás, zřejmě inspirována ateliérem francouzského architekta A. Perreta.

Kašna se sochou Neptuna

Vznik (frenštátského Jonáše) je spojen s budováním městského vodovodu v r.1840. Spolu se skupinou lip a lípou Svobody z r.1918 dotváří historické jádro města. V r. 1982 originál plastiky nahrazen kopií.

Socha sv. Floriána

Je datována r.1773, vznik plastiky sv. Jana Nepomuckého se uvádí k r.1719. Obě pískovcové barokní sochy jsou instalovány v horní části náměstí.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Tato vrcholně barokní pískovcová socha je umístěna v horním cípu náměstí a je datováno do roku 1719.

Originál sochy pohanského boha Radegasta

Radegast – bůh hojnosti, úrody a slunce – byl vytvořen frenštátským rodákem, sochařem A. Poláškem. Tato socha je umístěna v radnici na náměstí. Radegasta věnoval A. Polášek Pohorské jednotě Radhošť, což byl první český turistický spolek. Socha má mužské tělo a lví hlavu, která je zdobena přilbicí s býčími rohy. V pravé ruce drží roh hojnosti a v levé sekeru. Kopie sochy je umístěna na bájné hoře Radhošť.

Strůjce svého osudu

Socha Strůjce svého osudu aneb vytesej sám sebe je umístěna v malém parčíku v Horní ulici. Tato plastika je taktéž dílem sochaře A. Poláška. A. Polášek na této soše pracoval celý svůj život, neustále se k ní vracel. Je také vystavena v několika středních školách v USA.

Plastika Pravěký zápas

Plastika z roku 1938 je umístěna před školou (budoucí muzeum) v Horní ulici a je taktéž dílem čechoameričana A. Poláška. A. Polášek tuto sochu nazval ještě několika jmény, a to Slovan rvoucí se s germánským vlkem, Muž ve smrtelném zápase s vlkem a v neposlední řadě Zápas dobra se zlem.

Kopie sousoší Cyrila a Metoděje

Kopie sousoší Cyrila a Metoděje od A. Poláška je umístěna v radnici na náměstí. Originál – bronzové sousoší – se tyčí na Radhošti, a je umístěno směrem k východu, pohlíží na Radegasta na protější vyvýšenině a zároveň vítá příchozí lidi. Socha byla darována Matici radhošťské, která se zasloužila o vybudování kaple na Radhošti.

Kostel sv. Jana Křtitele

Tzv. „horní“, pozdně gotická stavba z r.1634, pozdějšími stavebními zásahy doznala značných změn. Barokní kamenný krucifix u kostela postaven v r.1753, lípy vysázeny v r.1862, architektura zdi s křížovou cestou zbořena v r.1975.

Kostel sv. Martina

tzv. „farní“ či „dolní“, postaven na místě staršího kostela, který byl zničen po požáru města v r.1661. Boční kaple sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého byly postaveny v r.1740. Vystaven obraz A. Libschera Valašská madona.

Sloup P. Marie

z r.1686. Ranně barokní pískovcová statue je situována do dolní části náměstí.

Lurdská kaple sv. Marie

Kapli na Horečkách dala v roce 1902 postavit manželka pana Bumbaly jako dík za navrácení zdraví. V roce 1931 byl panem Cholevou darován zvonek. Tradičně se zde koná o svátku sv. Ducha pouť. Kaple je otevřena od 1. května do poloviny října.

Kamenný kříž

Barokní pískovcový kříž osazený na tvarovaném soklu. Boční strany jsou přizdobeny, na zadní straně se nachází datace 1753 a obdélníková litinová tabulka s delším textem připomínající sv. misii r. 1869. Korpus Krista je zpracován ve vysokém reliéfu. Tvář je jemně modelovaná, anatomie dobře zvládnutá. Přestože se kříž svou ornamentikou opožďuje za rokem vzniku – 1753 – jedná se o práci dobré dobové úrovně.

Náměstí

měšťanské domy v místě původní středověké zástavby, stavby ze 17., 18. a 19. století s více či méně zachovanými interiéry a fasádami. Na jihozápadní straně dochováno podloubí i s historickou dlažbou z oblázků.

Radnice

Radnice na frenštátském náměstí
novoromantická budova předána k užívání v r.1891 a postavena na místě v r.1796 vystavěného obecního domu. Na fasádě pískovcový znak města sv. Martin a reliéfní portréty J. A.Komenského, J.Jungmana, Fr.Palackého a B.Jablonského. V interiéru reliéfní alegorie Spořivost sochaře Jana Knebla. Památník obětem 1. a 2.svět.války, originál sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje, originál sochy pohanského boha Radegasta.

Měšťanský dům č.p. 2

Měšťanský dům číslo popisné 2 se nachází na parcele číslo 46/1 st., k. ú. Frenštát p. R. Jedná se o dům s historizující architekturou z roku 1899 s použitím zdiva barokního domu (z doby kolem r. 1700) a s dochovalým barokním podloubím. Stavbu provedl místní stavební a tesařský mistr Jan Parma.

Měšťanský dům č.p. 4

Měšťanský dům číslo popisné 4 stojí na náměstí Míru (parc. č. 48/1 st., k. ú. Frenštát p. R.). Charakteristická je pro tento dům barokní architektura na starších základech s dochovaným podloubím a fasáda z doby kolem roku 1874. Přestavbu a přístavbu prováděl stavitel a architekt Alfréd Parma v roce 1909, nadstavba v patře je z roku 1935. Vývoj městského domu je doložen od 16. století do současnosti.

Měšťanský dům č.p. 6

Měšťanský dům číslo popisné 6 (náměstí Míru, parc. číslo 55 st., k. ú. Frenštát p. R.) byl původně velkoměšťanským pravovárečným domem s dochovaným podloubím ze 17. století. Stavebně byl zhodnocen okolo roku 1827, adaptace proběhla v roce 1936. V jednom traktu domu bývala synagoga.

Měšťanský dům č.p. 12

Měšťanský klasicistní dům z poloviny 19. století, později stavebně upravovaný, stojí na náměstí Míru (parc. č. 8 st., k. ú. Frenštát p. R.). Jeho fasáda byla v 19. století doplněna o historizující římsy a celý dům byl v tomtéž století obohacen o secesní prvky.

Měšťanský dům č.p. 17

Hotel Přerov – měšťanský dům č. p. 17, stojí na náměstí Míru na parcele č. 13/1 st. Jedná se o řadový dům, postavený jako hotel na místě starého měšťanského domu. V roce 1898 byla provedena jeho kolaudace, stavitelem domu byl Michal Barabáš z Rožnova pod Radhoštěm.

Měšťanský dům č.p. 18

Měšťanský dům č. p. 18 (náměstí Míru, parc. č. 14 st., k. ú. Frenštát p. R.) je původně měšťanským právovárečným domem ze 2. poloviny 16. století. Jedná se o dům s pozdějšími dostavbami. Fasáda z 19. století byla nověji zjednodušena. Dům je součástí historického jádra města.

Měšťanský dům č.p. 19

Měšťanský právovárečný dům (náměstí Míru, parc. č. 15 st., k. ú. Frenštát p. R.) byl postaven po požáru ve 2. polovině 16. století a nověji přestavěn v 17. století. Doklad vývoje tohoto domu je zachycen od 16 do 19 století.

Měšťanský dům č.p. 20

Pro měšťanský dům č. p. 20 (náměstí Míru parc. č. 16, k. ú. Frenštát p. R.) je charakteristická historizující architektura z doby po polovině 19. století výrazně se uplatňující v severní frontě náměstí.

Měšťanský dům č.p. 21

Původně šenkovní měšťanský dům (náměstí Míru, parc. č. 17 st., k. ú. Frenštát p. R.) s dochovaným jádrem ze 17. století a pozdějšími četnými stavebními úpravami.

Požáry

1479 - při uherském vpádu
1661 - vyhořelo celé vnitřní město s dolním kostelem
1680 - řádění uherských kuruků, zničeno opět celé vnitřní město s kostelem
1945 - škody po leteckém bombardování za 2. světové války

1437 - Jan Čapek ze Sán potvrdil privilegia zničená za husitských válek
1556 - Biskup Marek Khuen z Olomouce udělil výroční trh a týdenní trh
1577 - Biskup Jan XVII. Grodský přijal 2 výroční trhy
1584 - Biskup Stanislav II. Pavlovský potvrdil Frenštátským privilegia, pokud se budou přidržovat katolictví (podobně 1628 kardinál František z Ditrichštejna)
1781 - Frenštátu přiznán titul města

Při pohledu do historie můžeme pozorovat postupný rozvoj od původních cechovních spolků (Střelecký spolek) přes bohatý spolkový život první republiky až po současnost. Máme přitom co do činění s bohatým materiálem. Vždyť jen v r. 1931 zaznamenává městská kronika jmenovitě 41 nejrůznějších spolků, ve kterých působilo více než 6 000 členů. Podrobněji jsme zpracovali pouze ty, které pokládáme za nejdůležitější.

Rozvoj hospodářství ovlivňuje růst populace a rozvoj urbanismu. Spolu s tím souvisí i rozvoj školství. Prosperující podniky jsou zdrojem pracovních příležitostí. Jistota práce způsobuje, že se do obce stěhují noví obyvatelé a zakládají rodiny. Tyto rodiny mají děti, o které je třeba se postarat. Je třeba zajistit jejich vzdělávání a výchovu. Čím je obe hospodářsky významnější, tím větší počet škol a výchovných zařízení se v ní bude nacházet.

Hospodářský rozmach však ovlivňuje i skladbu školství. Každý podnik potřebuje specializované odborníky. Proto v hospodářsky rozvinutých regionech vznikají vyšší odborné školy s podobným zaměřením, jako je převládající výroba. Více než stoletá historie škol na Frenštátsku je toho důkazem. Koncem 19. stol. se ve Frenštátě rozvíjel především textilní průmysl se svými fabrikami (Kostelník, Křenek, Michna). Není proto divu, že podnítil vznik tkalcovských škol. Když se v padesátých letech objevil ve městě nový podnik na výrobu elektromotorů MEZ (a v nedalekém Rožnově p.R. podnik TESLA), odrazilo se to opět na podobě frenštátského školství – vznikla zde Střední průmyslová škola elektrotechnická

Pokusme se podrobněji sledovat historii školství se zřetelem na změny v oblasti hospodářství v následujících čtyřech obdobích:

Období do roku 1914

Nejstarší zpráva o škole ve Frenštátě z r. 1661 sděluje, že „oheň na náměstí zničil školu, radnici, pivovar a devět domů“. Nově zbudovaná škola v r. 1743 znovu vyhořela, proto byla v r. 1766 vybudována kamenná farní škola kde se učilo v 1. a v 2. třídě. V roce 1843 byla otevřena třetí třída a později z darů továrníků a lékařů i čtvrtá třída. S přechodem k novému hospodaření se zvyšovaly nároky na gramotnost obyvatelstva a rostl i počet vyšších tříd. V roce 1873 proto byla postavena nová školní budova, tzv. Chlapecká škola, nacházela se v Horní ulici (dnes Zvláštní škola).

Obsahovala 5 tříd obecné a 3 třídy měšťanské školy. Na samostatné dívčí škole se začalo vyučovat v r. 1880. Měla 5 ročníků a o rok později byla ustanovena i dívčí škola měšťanská.

Že však rodiče, především z přilehlého okolí, nebrali školní docházku příliš vážně, o tom svědčí fakt, že v r. 1900 bylo z 2 100 dětí školního věku zapsáno pouhých 563 dětí.

Kromě rozvoje základního školství začaly vznikat odborné školy specializované především na textilnictví. V r. 1882 zde vznikla tkalcovská škola. Byla to první česká škola toho druhu na Moravě (třebaže měla německý název „K.k. Fachschule für Weberei in Frankstadt“). Zpočátku se vyučovalo jen ručnímu tkalcovství, ale v letech 1901 – 1906 se již učilo i tkalcovství mechanické.

Škola byla r. 1906 spolu s dívčí školou umístěna v moderní budově v Tyršově ulici. Po válce se škola přejmenovala na Státní odbornou školu tkalcovskou. Její nová existence však netrvala dlouho a r. 1921 byla přemístěna do Frýdku.

Na žádost c.k. okresního hejtmana Spenglera byla v r. 1897 otevřena Odborná škola pokračovací. Odborné živnostenské školy byly prvními předchůdci středních odborných učilišť. Škola sídlila v budově Chlapecké školy (v Horní ulici) a skládala se ze tří tříd, ve kterých se učilo těmto oborům: klempíř, natěrač, barvíř, koželuh, kupec, pekař, řezník, krejčí, obuvník, sedlář, tkadlec, kominík, kovář, malíř pokojů, sklenář, brašnář, řemenář, stavební praktikant, dýmkař, kolář a automechanik. Velmi brzo se však škola začala potýkat s finančními problémy, takže na počátku 1. světové války se vážně uvažovalo o jejím zrušení. Přesto však škola fungovala celou válku.

Roku 1909 byla ve Frenštátě založena jednoletá obchodní škola pro dívky.

Období od roku 1918 do roku 1939

První poválečná léta byla poznamenána hospodářskou krizí. Většina textilních továren zastavila v letech 1914 – 1918 provoz a předválečné úrovně bylo dosaženo až po r. 1921. To se projevilo i na existenci frenštátských škol.

Krize poválečných let se projevila v základním školství snížením počtu dětí, které do škol docházely. Příčinou byly nemoci, nedostatek obuvi, výpomoc rodičům v domácnosti. Zle byly poznamenány i vyšší školy. Tkalcovská škola byla přeložena do Frýdku. Obchodní škola byla nucena spojit dívčí a chlapeckou třídu a tak vznikla v r. 1919 koedukovaná dvoutřídní obchodní škola.

Ke zlepšení došlo až v polovině dvacátých let. V r. 1927 se přistavělo druhé patro v Dívčí škole v Tyršově ulici. Do budovy přesídlila rovněž obchodní škola s novým názvem Veřejná obchodní škola. Přes obtížné období hospodářské krize se na škole vyučovalo textilnímu zboží, smíšenému obchodu a knihkupectví, ve třicátých letech byly zřízeny kurzy psaní a počítání strojem a kurz obchodních nauk s německým vyučovacím jazykem.

V roce 1938 byly ve městě zřízeny dvě nové vyšší školy: Obchodní akademie a Gymnázium. Obchodní akademie zajišťovala čtyřleté studium zakončené maturitní zkouškou, která opravňovala absolventy ke studiu na vysokých školách obchodního zaměření, právnických fakultách a školách politických věd. Kromě toho mohli studenti Obchodní akademie skládat zkoušku z těsnopisu, učitelskou zkoušku psaní strojem a jazykové zkoušky. Ve stejném roce vzniklo i Gymnázium, které zprvu sídlilo ve výborovně Sokola v Tyršově ulici.

Po odtržení Sudet byli do Frenštátu přeřazeni žáci ze zrušeného českého Gymnázia z Nového Jičína a Příbora. Takto rozšířené Gymnázium se přestěhovalo do budovy Dívčí školy v Tyršově ulici. V roce 1940 bylo na základě rozhodnutí protektorátních úřadů zrušeno.

Období od roku 1945 do roku 1989

Po osvobození se začalo opět na frenštátských školách vyučovat, Gymnázium bylo obnoveno. Do života škol zasáhla až r. 1948 nová komunistická správa, která zavedla ideologické čistky, povinná politická školení atd.. Byly zakládány pionýrské a svazácké organizace. Rovněž frenštátské školství ovlivnilo založení podniku MEZ (v r. 1947). Zahájením výroby v tomto podniku došlo k přílivu nových pracovníků (zvláště z okolí Zlína) a k celkovému vzrůstu populace města. Vzrostl počet dětí a tím i potřeba rozšířit kapacity škol.

Zatímco v r. 1945 fungovala ve městě pouze jedna mateřská školka, od r. 1950 vzniká celá řada nových, podnikových mateřských školek. Počátkem šedesátých let byla založena školka v Bartošově ulici, v r. 1964 školka pro děti zaměstnanců MEZ v Markově ulici, v sedmdesátých letech vznikla městská školka ve Školské čtvrti a závodní školka v Beskydském sídlišti (tehdy sídliště K. Gottwalda). Před rokem 1980 byly založeny ještě dvě mateřské školky: v Dolní ulici a mateřská školka Záhuní.

Prudký rozvoj zažívá základní školství. Bývalá Chlapecká škola v Horní ulici otevřela v r. 1960 výuku i pro dívky a došlo ke změně názvu na Základní školu (později na Základní devítiletou školu) Horní ve Frenštátě p.R. V průběhu šedesátých let se škola neustále potýkala s nedostatkem vyučovacích prostor. Kromě hlavní budovy se učilo v prostorách kina, ZDŠ Tyršova, v domku u zubního střediska. Když v roce 1978 dosáhl počet žáků počtu 668, rozhodl se Městský národní výbor postavit novou školní budovu na Záhuní.

Ta byla otevřena v r. 1980. již v prvním roce se zde učilo 669 žáků. Škola se specializovala na sportovní výchovu. Byly otevřeny 4 sportovní třídy se zaměřením na lyžování (skok, běh a sjezd). S pomocí žáků a rodičů se dobudovala školní zahrada a dokončily úpravy školního hřiště. Sportovní areál byl slavnostně otevřen v r. 1982. V následujících letech se škola rozvíjela – nejvyššího počtu žáků dosáhla ve školním roce 1987/1988, kdy školu navštěvovalo 854 dětí.

Řadou změn prošla i bývalá Dívčí škola v Tyršově ulici. Od počátku padesátých let se začalo s rozšiřováním areálu školy. V letech 1951 – 1969 se o budovu dělí kromě základní školy i gymnázium. V r. 1963 byla škola přejmenována na Základní devítiletou školu Tyršova. V následujících letech byl areál školy opět přestavován. V suterénu byly zřízeny šatny pro žáky, byla postavena tělocvična a školní kuchyně a přístavba pro 10 tříd, kabinety a byt školníka. Počátkem sedmdesátých let se uvolnily prostory v druhém patře budovy (po přemístění Gymnázia do bývalého soudu na Tyršově ulici).

Založením podniku MEZ ovlivnilo rozvoj školství ve Frenštátě ještě jiným způsobem. Nové výrobní odvětví potřebovalo odborníky a bylo třeba vychovat novou generaci specialistů, kteří by v budoucnu byli schopni zastávat zodpovědné funkce v elektrotechnickém průmyslu. Tak vznikla v r. 1950 Vyšší průmyslová škola elektrotechnická, která otevřela dva obory – čtyřletý s maturitou a dvouletý obor ukončený mistrovskými zkouškami. Zpočátku probíhala výuka v budově radnice, v r. 1954 však byla zahájena stavba vlastní, velkoryse pojaté školní budovy (otevřena byla v r. 1985). Škola nese název Střední průmyslová škola elektrotechnická.

V letech 1958 – 1959 byl na této škole otevřen obor „Výroba, rozvod a užití elektrické energie“. Ve stejné době byla dokončena výstavba internátu a škola se stala centrem pro široké okolí (školu navštěvovali žáci z okresů Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště, Opava, Bruntál, Karviná). V šedesátých letech byly otevřeny nové obor: „Měřící a automatizační technika“.

Vznik nového podniku MEZ však zasáhl i do učňovského školství. Existence Vyšší pokračovací školy se po válce potýkala s velkými finančními problémy. Mnohé obory byly postupně překládány do jiných měst (např. do Rožnova p.R.) a v r. 1948 dokonce hrozilo její úplné zavření. Učňovské školství ve Frenštátě nakonec zachránilo otevření nového podniku. Ten potřeboval dostatek učňovského dorostu a tak vznikla Střední odborná škola v Markově ulici (v budově bývalé Pustkovy továrny). Vyučovalo se oborům: elektromechanik, nástrojář, navíječ, frézař, soustružník a zámečník.

O rok později byla výuka rozšířena i o obory cukrář a kuchař. R. 1976 přesídlila škola do nové budovy v Mariánské ulici. Součástí moderního komplexu jsou i jídelna, tělocvična a internát. V polovině sedmdesátých let byla výuka rozšířena o maturitní obory kuchař – číšník. Škola byla přejmenována na Střední odborné učiliště.

Období po roce 1989

Změny po roce 1989 výrazně zasáhly i do školství. V prvé řadě byly školy ideologizovány, byly zrušeny komunistické instituce, které politicky ovlivňovaly život na školách (pionýrské a svazácké organizace). V roce 1992 byla otevřena nová základní škola pro 1. – 5. třídu v Tyršově ulici. Na většině škol došlo ke změnám ve vedení.

Novým ředitelem Základní školy Záhuní se stal Mgr. Zdeněk Caisberger. Za jeho vedení získala škola právní subjektivitu. Byla zavedena výuka cizích jazyků (němčina, angličtina). Škola využívá možností kontaktů se školami v zahraničí, od r. 1999 přijala účast na programu SOCRATES COMENIUS a udržuje přátelství se školami v St. Georgenu a Lodzi. Změna hospodářských podmínek se projevila na životě školy. Zatímco provozování školní výuky je financováno státem, o údržbu školní budovy se stará Městský úřad. Ten počátkem devadesátých let financoval nadkrytí hlavní budovy a chystal rozsáhlou adaptaci celého areálu. Od poloviny 90. let se však stavební práce zastavují. Zároveň se projevuje i útlum v růstu populace, jak zachycuje následující tabulka:

Pokles počtu dětí má za následek uzavírání mateřských škol. Jako první byly zrušeny podnikové školky závodů, které po r. 1989 zanikly (např. školka v Bartošově ulici, podniková mateřské školka n. p. Loana v Beskydském sídlišti).

Ke změnám došlo i na vyšších školách. Na Frenštátské Gymnáziu byla r. 1991 otevřena kromě běžného čtyřletého studia jedna třída osmiletého gymnázia. V témže roce získalo Gymnázium novou školní budovu v areálu někdejších kasáren (dnes Martinská čtvrť).

Vývoj výpočetní techniky ovlivnil i skladbu výuky na Střední průmyslové škole elektrotechnické. Po absolvování všeobecného dvouletého oboru „Elektrotechnika“, pokračují studenti svá studia ve specializovaných blocích zaměřených na automatizaci, počítačové systémy, silnoproudou elektrotechniku a komunikační elektrotechniku. Od r. 1998 byly ke škole přivtěleny i dva učňovské obory Středního odborného učiliště zaměřené na elektrotechniku: elektrikář a mechanik elektrických zařízení. Někdejší Střední odborné učiliště bylo přejmenováno na Integrovanou střední školu (1994). Některé neperspektivní obory byly zrušeny (např. obráběč kovů).

Rozvoj do roku 1914

S rozvojem hospodářství je úzce spjat rozvoj obchodu. Již od poloviny 19. století měl Frenštát ráz městečka, kde měly hlubokou tradici drobní řemeslníci a obchodníci. Jednalo se o tkalce, obuvníky, krejčí, hokynáře, řezníky a pekaře. Jejich malé obchůdky byly umístěny v jednotlivých domech. Soustředili se především v centru města – na náměstí, v Horní a Dolní ulici.

Rozvoj od roku 1918 do roku 1939

Po válce se začal život pozvolna zotavovat z bídy a nedostatku, který město sužoval během válečných let. Od poloviny dvacátých let fungovala celá řada soukromých obchodů na náměstí a v Horní ulici. Na náměstí bylo otevřeno knihkupectví Parma, které se stalo kulturním střediskem (majitel obchodu udržoval osobní kontakty s předními českými básníky, např. J. Seifertem, F. Halasem aj.). Kromě toho byla na náměstí řada hostinců (např. Konvičný, Huňka, Havrlant).

Značný podíl na obchodování mělo i židovské obyvatelstvo (např. firma Khon, Rosenfeld). Ještě do vypuknutí 2. světové války existoval pod radnicí tzv. „židovský trh“. Kromě toho probíhaly pravidelné týdenní trhy na náměstí, vždy ve středu a v pátek.

Negativně se na obchodním životě odrazila krize 1930 – 1833. Řada obchodů zkrachovala. Na drobné obchodnictví začal neblaze působit i rozvoj masové výroby. Např. s rozvojem obuvní firmy Baťa zanikla celá řada drobných obuvníků, mnozí museli opustit oblast podnikání. Situace se začala zlepšovat po r. 1935.

Rozvoj od roku 1945 do roku 1989

Situace se změnila po válce. Obchodní firmy židovských majitelů zanikly již za války. V letech 1948 až 1950 začala postupná likvidace soukromého sektoru, dokončena byla r. 1960. Obchody byly zestátněny, mnohé zůstaly na svém místě (v centru města), avšak přešly pod státní správu. Jak se město od padesátých let rozrůstalo, rozšiřovala se i síť obchodů. V nově založených sídlištích (Školská čtvrť, K. Gottwalda) byly postaveny nové státní obchody s potravinami s názvem Pramen. V blízkosti Jandova stromořadí byl otevřen družstevní obchod se smíšeným zbožím Jednota.

Počátkem sedmdesátých let přistoupilo město k rozsáhlému projektu. V Horní ulici v blízkosti centra bylo vybudováno obchodní centrum Kyčera. Komplex byl otevřen v roce 1978 a zahrnoval kromě velké samoobslužné prodejny potravin také oděvní a obuvní oddělení, domácí potřeby, hračky, květinářství a cukrárnu s bufetem.

V osmdesátých letech v těsném sousedství radnice došlo k výstavbě víceúčelového domu Javorník. Kromě výstavní síně a zasedací místnosti, která patří Městskému úřadu, zde kromě pizzerie byla otevřena také lékárna a obchod s potravinami.

Rozvoj po roce 1989

Po roce 1989 došlo k prudkému rozvoji soukromých obchodů. Řada státních obchodů byla postupně privatizována, živelně vznikaly nové obchody. První polovina devadesátých let je charakteristická rychlým střídáním, vznikáním a zanikáním obchodních firem v centru města. V současné době se situace stabilizovala.

Již počátkem roku 1990 vzniklo ve městě nové obchodní středisko RENTA. V r. 1992 bylo otevřeno nové obchodní centrum v někdejších kasárnách (dnes Martinská čtvrť). V r. 1996 vzniklo u sídliště Podříčí obchodní centrum Julius Meinl. Kromě toho byla otevřena řada drobných obchodů se základními potravinami.

Rovněž i v ostatních obchodních odvětvích došlo k rozvoji. Vznikl prosperující velkoobchod LAPOS (hlavní sklady v budově někdejší textilní továrny Slezan), který prodává elektrospotřebiče (pračky, ledničky atd.). Ve víceúčelové budově Javorník byl otevřen obchod s barvami, laky a drogistickým zbožím LANGER. V areálu někdejších kasáren vznikla sídla obchodních a řemeslnických firem středního a drobného významu (např. prodejna zahradní techniky, stolařství, čalounictví apod.). V budově bývalého n.p. Loana má dnes svou pobočku firma SUPERIOR, která vyrábí a prodává jízdní kola. Rovněž došlo ke vzniku drobných firem poskytující služby v počítačové technice (firmy image, Telcomp, Phobos a Logis).

Lze říci, že za posledních deset let došlo k velkému rozvoji obchodní infrastruktury. Od konce osmdesátých let se zvýšil počet obchodníků z Vietnamu, kteří prodávají především levný textil, obuv a hodinky. Z počátku působili jen příležitostně na městských trzích, v posledních dvou letech si již však otevřeli tři samostatné obchody na náměstí a v centru města.