Rozvoj hospodářství ovlivňuje růst populace a rozvoj urbanismu. Spolu s tím souvisí i rozvoj školství. Prosperující podniky jsou zdrojem pracovních příležitostí. Jistota práce způsobuje, že se do obce stěhují noví obyvatelé a zakládají rodiny. Tyto rodiny mají děti, o které je třeba se postarat. Je třeba zajistit jejich vzdělávání a výchovu. Čím je obe hospodářsky významnější, tím větší počet škol a výchovných zařízení se v ní bude nacházet.

Hospodářský rozmach však ovlivňuje i skladbu školství. Každý podnik potřebuje specializované odborníky. Proto v hospodářsky rozvinutých regionech vznikají vyšší odborné školy s podobným zaměřením, jako je převládající výroba. Více než stoletá historie škol na Frenštátsku je toho důkazem. Koncem 19. stol. se ve Frenštátě rozvíjel především textilní průmysl se svými fabrikami (Kostelník, Křenek, Michna). Není proto divu, že podnítil vznik tkalcovských škol. Když se v padesátých letech objevil ve městě nový podnik na výrobu elektromotorů MEZ (a v nedalekém Rožnově p.R. podnik TESLA), odrazilo se to opět na podobě frenštátského školství – vznikla zde Střední průmyslová škola elektrotechnická

Pokusme se podrobněji sledovat historii školství se zřetelem na změny v oblasti hospodářství v následujících čtyřech obdobích:

Období do roku 1914

Nejstarší zpráva o škole ve Frenštátě z r. 1661 sděluje, že „oheň na náměstí zničil školu, radnici, pivovar a devět domů“. Nově zbudovaná škola v r. 1743 znovu vyhořela, proto byla v r. 1766 vybudována kamenná farní škola kde se učilo v 1. a v 2. třídě. V roce 1843 byla otevřena třetí třída a později z darů továrníků a lékařů i čtvrtá třída. S přechodem k novému hospodaření se zvyšovaly nároky na gramotnost obyvatelstva a rostl i počet vyšších tříd. V roce 1873 proto byla postavena nová školní budova, tzv. Chlapecká škola, nacházela se v Horní ulici (dnes Zvláštní škola).

Obsahovala 5 tříd obecné a 3 třídy měšťanské školy. Na samostatné dívčí škole se začalo vyučovat v r. 1880. Měla 5 ročníků a o rok později byla ustanovena i dívčí škola měšťanská.

Že však rodiče, především z přilehlého okolí, nebrali školní docházku příliš vážně, o tom svědčí fakt, že v r. 1900 bylo z 2 100 dětí školního věku zapsáno pouhých 563 dětí.

Kromě rozvoje základního školství začaly vznikat odborné školy specializované především na textilnictví. V r. 1882 zde vznikla tkalcovská škola. Byla to první česká škola toho druhu na Moravě (třebaže měla německý název „K.k. Fachschule für Weberei in Frankstadt“). Zpočátku se vyučovalo jen ručnímu tkalcovství, ale v letech 1901 – 1906 se již učilo i tkalcovství mechanické.

Škola byla r. 1906 spolu s dívčí školou umístěna v moderní budově v Tyršově ulici. Po válce se škola přejmenovala na Státní odbornou školu tkalcovskou. Její nová existence však netrvala dlouho a r. 1921 byla přemístěna do Frýdku.

Na žádost c.k. okresního hejtmana Spenglera byla v r. 1897 otevřena Odborná škola pokračovací. Odborné živnostenské školy byly prvními předchůdci středních odborných učilišť. Škola sídlila v budově Chlapecké školy (v Horní ulici) a skládala se ze tří tříd, ve kterých se učilo těmto oborům: klempíř, natěrač, barvíř, koželuh, kupec, pekař, řezník, krejčí, obuvník, sedlář, tkadlec, kominík, kovář, malíř pokojů, sklenář, brašnář, řemenář, stavební praktikant, dýmkař, kolář a automechanik. Velmi brzo se však škola začala potýkat s finančními problémy, takže na počátku 1. světové války se vážně uvažovalo o jejím zrušení. Přesto však škola fungovala celou válku.

Roku 1909 byla ve Frenštátě založena jednoletá obchodní škola pro dívky.

Období od roku 1918 do roku 1939

První poválečná léta byla poznamenána hospodářskou krizí. Většina textilních továren zastavila v letech 1914 – 1918 provoz a předválečné úrovně bylo dosaženo až po r. 1921. To se projevilo i na existenci frenštátských škol.

Krize poválečných let se projevila v základním školství snížením počtu dětí, které do škol docházely. Příčinou byly nemoci, nedostatek obuvi, výpomoc rodičům v domácnosti. Zle byly poznamenány i vyšší školy. Tkalcovská škola byla přeložena do Frýdku. Obchodní škola byla nucena spojit dívčí a chlapeckou třídu a tak vznikla v r. 1919 koedukovaná dvoutřídní obchodní škola.

Ke zlepšení došlo až v polovině dvacátých let. V r. 1927 se přistavělo druhé patro v Dívčí škole v Tyršově ulici. Do budovy přesídlila rovněž obchodní škola s novým názvem Veřejná obchodní škola. Přes obtížné období hospodářské krize se na škole vyučovalo textilnímu zboží, smíšenému obchodu a knihkupectví, ve třicátých letech byly zřízeny kurzy psaní a počítání strojem a kurz obchodních nauk s německým vyučovacím jazykem.

V roce 1938 byly ve městě zřízeny dvě nové vyšší školy: Obchodní akademie a Gymnázium. Obchodní akademie zajišťovala čtyřleté studium zakončené maturitní zkouškou, která opravňovala absolventy ke studiu na vysokých školách obchodního zaměření, právnických fakultách a školách politických věd. Kromě toho mohli studenti Obchodní akademie skládat zkoušku z těsnopisu, učitelskou zkoušku psaní strojem a jazykové zkoušky. Ve stejném roce vzniklo i Gymnázium, které zprvu sídlilo ve výborovně Sokola v Tyršově ulici.

Po odtržení Sudet byli do Frenštátu přeřazeni žáci ze zrušeného českého Gymnázia z Nového Jičína a Příbora. Takto rozšířené Gymnázium se přestěhovalo do budovy Dívčí školy v Tyršově ulici. V roce 1940 bylo na základě rozhodnutí protektorátních úřadů zrušeno.

Období od roku 1945 do roku 1989

Po osvobození se začalo opět na frenštátských školách vyučovat, Gymnázium bylo obnoveno. Do života škol zasáhla až r. 1948 nová komunistická správa, která zavedla ideologické čistky, povinná politická školení atd.. Byly zakládány pionýrské a svazácké organizace. Rovněž frenštátské školství ovlivnilo založení podniku MEZ (v r. 1947). Zahájením výroby v tomto podniku došlo k přílivu nových pracovníků (zvláště z okolí Zlína) a k celkovému vzrůstu populace města. Vzrostl počet dětí a tím i potřeba rozšířit kapacity škol.

Zatímco v r. 1945 fungovala ve městě pouze jedna mateřská školka, od r. 1950 vzniká celá řada nových, podnikových mateřských školek. Počátkem šedesátých let byla založena školka v Bartošově ulici, v r. 1964 školka pro děti zaměstnanců MEZ v Markově ulici, v sedmdesátých letech vznikla městská školka ve Školské čtvrti a závodní školka v Beskydském sídlišti (tehdy sídliště K. Gottwalda). Před rokem 1980 byly založeny ještě dvě mateřské školky: v Dolní ulici a mateřská školka Záhuní.

Prudký rozvoj zažívá základní školství. Bývalá Chlapecká škola v Horní ulici otevřela v r. 1960 výuku i pro dívky a došlo ke změně názvu na Základní školu (později na Základní devítiletou školu) Horní ve Frenštátě p.R. V průběhu šedesátých let se škola neustále potýkala s nedostatkem vyučovacích prostor. Kromě hlavní budovy se učilo v prostorách kina, ZDŠ Tyršova, v domku u zubního střediska. Když v roce 1978 dosáhl počet žáků počtu 668, rozhodl se Městský národní výbor postavit novou školní budovu na Záhuní.

Ta byla otevřena v r. 1980. již v prvním roce se zde učilo 669 žáků. Škola se specializovala na sportovní výchovu. Byly otevřeny 4 sportovní třídy se zaměřením na lyžování (skok, běh a sjezd). S pomocí žáků a rodičů se dobudovala školní zahrada a dokončily úpravy školního hřiště. Sportovní areál byl slavnostně otevřen v r. 1982. V následujících letech se škola rozvíjela – nejvyššího počtu žáků dosáhla ve školním roce 1987/1988, kdy školu navštěvovalo 854 dětí.

Řadou změn prošla i bývalá Dívčí škola v Tyršově ulici. Od počátku padesátých let se začalo s rozšiřováním areálu školy. V letech 1951 – 1969 se o budovu dělí kromě základní školy i gymnázium. V r. 1963 byla škola přejmenována na Základní devítiletou školu Tyršova. V následujících letech byl areál školy opět přestavován. V suterénu byly zřízeny šatny pro žáky, byla postavena tělocvična a školní kuchyně a přístavba pro 10 tříd, kabinety a byt školníka. Počátkem sedmdesátých let se uvolnily prostory v druhém patře budovy (po přemístění Gymnázia do bývalého soudu na Tyršově ulici).

Založením podniku MEZ ovlivnilo rozvoj školství ve Frenštátě ještě jiným způsobem. Nové výrobní odvětví potřebovalo odborníky a bylo třeba vychovat novou generaci specialistů, kteří by v budoucnu byli schopni zastávat zodpovědné funkce v elektrotechnickém průmyslu. Tak vznikla v r. 1950 Vyšší průmyslová škola elektrotechnická, která otevřela dva obory – čtyřletý s maturitou a dvouletý obor ukončený mistrovskými zkouškami. Zpočátku probíhala výuka v budově radnice, v r. 1954 však byla zahájena stavba vlastní, velkoryse pojaté školní budovy (otevřena byla v r. 1985). Škola nese název Střední průmyslová škola elektrotechnická.

V letech 1958 – 1959 byl na této škole otevřen obor „Výroba, rozvod a užití elektrické energie“. Ve stejné době byla dokončena výstavba internátu a škola se stala centrem pro široké okolí (školu navštěvovali žáci z okresů Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště, Opava, Bruntál, Karviná). V šedesátých letech byly otevřeny nové obor: „Měřící a automatizační technika“.

Vznik nového podniku MEZ však zasáhl i do učňovského školství. Existence Vyšší pokračovací školy se po válce potýkala s velkými finančními problémy. Mnohé obory byly postupně překládány do jiných měst (např. do Rožnova p.R.) a v r. 1948 dokonce hrozilo její úplné zavření. Učňovské školství ve Frenštátě nakonec zachránilo otevření nového podniku. Ten potřeboval dostatek učňovského dorostu a tak vznikla Střední odborná škola v Markově ulici (v budově bývalé Pustkovy továrny). Vyučovalo se oborům: elektromechanik, nástrojář, navíječ, frézař, soustružník a zámečník.

O rok později byla výuka rozšířena i o obory cukrář a kuchař. R. 1976 přesídlila škola do nové budovy v Mariánské ulici. Součástí moderního komplexu jsou i jídelna, tělocvična a internát. V polovině sedmdesátých let byla výuka rozšířena o maturitní obory kuchař – číšník. Škola byla přejmenována na Střední odborné učiliště.

Období po roce 1989

Změny po roce 1989 výrazně zasáhly i do školství. V prvé řadě byly školy ideologizovány, byly zrušeny komunistické instituce, které politicky ovlivňovaly život na školách (pionýrské a svazácké organizace). V roce 1992 byla otevřena nová základní škola pro 1. – 5. třídu v Tyršově ulici. Na většině škol došlo ke změnám ve vedení.

Novým ředitelem Základní školy Záhuní se stal Mgr. Zdeněk Caisberger. Za jeho vedení získala škola právní subjektivitu. Byla zavedena výuka cizích jazyků (němčina, angličtina). Škola využívá možností kontaktů se školami v zahraničí, od r. 1999 přijala účast na programu SOCRATES COMENIUS a udržuje přátelství se školami v St. Georgenu a Lodzi. Změna hospodářských podmínek se projevila na životě školy. Zatímco provozování školní výuky je financováno státem, o údržbu školní budovy se stará Městský úřad. Ten počátkem devadesátých let financoval nadkrytí hlavní budovy a chystal rozsáhlou adaptaci celého areálu. Od poloviny 90. let se však stavební práce zastavují. Zároveň se projevuje i útlum v růstu populace, jak zachycuje následující tabulka:

Pokles počtu dětí má za následek uzavírání mateřských škol. Jako první byly zrušeny podnikové školky závodů, které po r. 1989 zanikly (např. školka v Bartošově ulici, podniková mateřské školka n. p. Loana v Beskydském sídlišti).

Ke změnám došlo i na vyšších školách. Na Frenštátské Gymnáziu byla r. 1991 otevřena kromě běžného čtyřletého studia jedna třída osmiletého gymnázia. V témže roce získalo Gymnázium novou školní budovu v areálu někdejších kasáren (dnes Martinská čtvrť).

Vývoj výpočetní techniky ovlivnil i skladbu výuky na Střední průmyslové škole elektrotechnické. Po absolvování všeobecného dvouletého oboru „Elektrotechnika“, pokračují studenti svá studia ve specializovaných blocích zaměřených na automatizaci, počítačové systémy, silnoproudou elektrotechniku a komunikační elektrotechniku. Od r. 1998 byly ke škole přivtěleny i dva učňovské obory Středního odborného učiliště zaměřené na elektrotechniku: elektrikář a mechanik elektrických zařízení. Někdejší Střední odborné učiliště bylo přejmenováno na Integrovanou střední školu (1994). Některé neperspektivní obory byly zrušeny (např. obráběč kovů).

BEZ KOMENTÁŘŮ

Napište komentář