Bar Krystal ve Frenštátě pod Radhoštěm byl počátkem devadesátých let minulého století pojmem. Tak, jako jiné bary, na svém věhlasu později ztrácel, poslední ranou bylo úmrtí jeho zakladatele a provozovatele Petra Pituchy.
V poslední době se o Krystalu opět začíná hovořit. Ve šlépějích zakladatele se rozhodl pokračovat Aleš Luchesi.
„Peťa Pitucha byl můj hodně dobrý kamarád a nečekaně odešel. Tak jsme se s jeho manželkou Mirkou domluvili na pokračování, protože v rodině měli zájem, aby ten jeho duch tady nějak fungoval. Bar jsem kdysi měl, šel jsem do toho a teď pokračujeme v historii,“ vypráví Aleš Luchesi a podotýká, že bar udělali asi tak, jak by ho zřejmě chtěl mít i Petr Pitucha, jenž dal baru kdysi jméno po velkém krystalu, který jej zdobí dodnes.
Manželka Petra Pituchy Miroslava Pituchová doplňuje, že místnost, ve které stojíme, byla původně pasáží domu, kterou na noc chránily mříže.
„Je to dům z první republiky, kdysi dávno se tady prodávaly látky,“ říká a ukazuje na historické fotografie na zdi. Po chvilce upřesňuje, že bar Krystal poprvé otevřeli 21. srpna 1991. V datu prý ale nikdo nemá hledat nějakou symboliku.
Dnes prostor baru uzavírají velká zasouvací okna, která se v létě dají plně otevřít, takže bar působí kompaktně s předzahrádkou. Aleš Luchesi provozuje bar Krystal asi šest let. Také jeho podnikání poznamenal covid. Na rozdíl od jiných, on tvrdí, že pozitivně.
„Původně to byl letní bar, v zimě to tady bylo složité s vytápěním. Když přišel covid a omezení s ním spojená, pustil jsem se do rekonstrukce. Původně jsem chtěl jen vymalovat a něco poopravovat. A když jsme to s kolegou Ondrou, který mi hodně pomohl, odstrojovali, nacházeli jsme špatnou elektřinu a další nedostatky. Nakonec z toho byla totální rekonstrukce. Mnou původně plánovaný rozpočet jsme nakonec překročili mnohokrát,“ pokračuje Aleš Luchesi.
Nechali udělat topení, Mirka Pituchová pomohla se zmíněnými okny, změnili vzhled interiéru tak, že podnik dnes trochu připomíná irský bar. Sedím na barové stoličce a se zaujetím si prohlížím zelený pás, který se táhne přes celý bar.
„Ten bar je dubový, v něm je vyfrézovaná drážka, která je naplněná střepy z lahví Jamesona vypitého při rekonstrukci. Mezi nimi jsou nějaké vršky a kovové placky s názvy kapel,“ vysvětluje Aleš Luchesi. Kromě toho jsou v pásu zalitá jednotlivá písmena, která dohromady dávají nápis Jameson. Whisky této značky tvoří základ sortimentu baru.
„Jamesona tady naučil pít lidi právě Peťa. My v tom chceme pokračovat, proto tady máme různé druhy,“ poznamenává Aleš Luchesi a vzápětí upozorňuje, že bar je taky trochu hudební. Trochu proto, neboť nemá na větší vystoupení dispozice.
„Ale jsme schopni udělat tady nějaké akustické vystoupení. Jinak tady hraje muzika v televizi i z beden, většinou nějaký rock,“ dodává Aleš Luchesi a začíná postupně ukazovat lahve s alkoholem. Jejich viněty obsahují nápisy jako Kiss rum, ACDC tequila, Kiss gin, Motorhead rum nebo Judas Priest rum. Stylově vypadá také třetinkové lahvové anglické pivo Trooper, které je spojeno s hudební legendou Iron Maiden.
V nabídce piv nechybí irský Guinness, mexická Corona nebo naše klasiky Plzeň a Radegast.
Rekonstrukce trvala asi půl roku, Aleš Luchesi znovu otevřel bar loni v červnu. Pořád nese jméno Krystal, ale mladí, kteří se do něj také naučili chodit, ho prý nazývají Káčko.
Muzika je v baru všudypřítomná, mé povídání s Alešem Luchesim podbarvují tóny písní kapely Yes. Aleš Luchesi se rozhlíží po prostoru a říká, že provozování baru není to, co ho živí.
„Abych si to mohl dovolit provozovat, musím chodit do svého zaměstnání. A když to někdy finančně vyjde, tak je to jen dobře. Jsem tady rád. Když mám volný víkend, jinam ani nechodím – všechny tady znám. Když jsou lidi spokojení, dodává mi to hodně energie. A líbí se mi na tom ten příběh,“ uzavírá Aleš Luchesi.
