18 C
Munich
Úterý, 23 července, 2024

Spolujezdci vzpomínali na Karla Lopraise, poctu mu vzdali i klubisté.

Must read

S Karlem Lopraisem se přišlo v sobotu 22. ledna rozloučit nejen na frenštátský hřbitov, ale i na frenštátské náměstí, mnoho jeho známých a také spolujezdců. 

Dlouholetý navigátor Josef Kalina pro Deník uvedl, že se s Karlem Lopraisem setkal naposledy loni na přelomu jara a léta.

„Bylo to ve Frýdku na křtu knihy, kterou sepsali s Honzou Králíkem.Byl ještě v pohodě, bylo vidět, že se trochu spravil,“ řekl Josef Kalina a vysvětlil, že kdysi on býval spíše takový medvěd, zatímco Karel Loprais byl štíhlý. „Tak před dvěma roky jsem měl sto pět kilo a Karel devadesát,“ poznamenal Josef Kalina.

Poté připomněl, že s Karlem Lopraisem byli v jedné kabině auta jedenáct let. Třikrát spolu Dakar vyhráli. „Zažili jsme i kruté období, které smrdělo tím, že se z té poušti třeba nedostaneme, ale vždycky jsme to nějak překonali,“ vyprávěl Josef Kalina.

Dlouholetý navigátor Josef Kalina pro Deník uvedl, že se s Karlem Lopraisem setkal naposledy loni na přelomu jara a léta.

„Bylo to ve Frýdku na křtu knihy, kterou sepsali s Honzou Králíkem.Byl ještě v pohodě, bylo vidět, že se trochu spravil,“ řekl Josef Kalina a vysvětlil, že kdysi on býval spíše takový medvěd, zatímco Karel Loprais byl štíhlý. „Tak před dvěma roky jsem měl sto pět kilo a Karel devadesát,“ poznamenal Josef Kalina.

Pohřeb Karla Lopraise: Legendu přišly na nebeskou rallye vyprovodit stovky lidí
Poté připomněl, že s Karlem Lopraisem byli v jedné kabině auta jedenáct let. Třikrát spolu Dakar vyhráli. „Zažili jsme i kruté období, které smrdělo tím, že se z té poušti třeba nedostaneme, ale vždycky jsme to nějak překonali,“ vyprávěl Josef Kalina.

Mladá krev
V roce 2006 prý řekl Karlu Lopraisovi, že do kabiny potřebuje mladou krev, protože vedle mechanika potřebuje taky navigátora, který něco udělá.

„Takže jsme to opustil trochu dříve než on, když se u něj projevily ty potíže s páteří. Jenže vzápětí mě přemluvil Macík, abych jezdil s ním. A tak se to zamotalo, že vlastně jezdím doteď. Teď jsme jel Dakar s tou kopií Pumy. Pořád jako navigátor, takže jsme v té pozici asi nejdéle sloužící,“ pousmál se Josef Kalina.

Tomáš Tomeček, který je pravidelným účastníkem Rallye Africa Eco Race, přiznal, že Karel Loprais byl jeho prvním kontaktem s dakarskou rallye. Pro mě to byl tenkrát ten týpek, který to vyhrál s Tatrou, a když mě vezl poprvé, tak mi ukázal, jak to jezdí rychle a když jsem u něj potom mohl navigovat, bylo to úžasné. On mi vlastně ukázal, co všechno ta Tatra umí,“ vzpomínal na Tomáš Tomeček.

V afrických dunách
Naposledy se jezdec z Příbora setkal s Karlem Lopraisem na setkání v Trojanovicích asi před dvěma roky. Sešla se tam hlavně stará garda „dakaristů“, kteří vzpomínali. Zpráva o smrti dakarské legendy ho zastihla v afrických dunách.

„Volalo mi nejprve neznámé číslo, řekl jsme, ať zkusí zavolat tak za hodinku, až se vrátíme do bivaku. Pak přišla SMS zpráva s tím, že mi někdo zavolá, abych okomentoval úmrtí Karla Lopraise. Tak hloupě jsme se to dozvěděl. Pak mě napadla souvislost s loňskem, když jsem byl po dlouhé době na Dakaru, tak odešel Hubert Auriol, ředitel Dakaru,“ dodal Tomáš Tomeček.

Na Karla Lopraise zavzpomínal také Bedřich Sklenovský. „Karla jsme znal od jeho čtyřiadvaceti let. Do Tatry jsem nastoupil ve dvaasedmdesátém roce jako učeň, Karel už tehdy byl zkušebním jezdcem. Byl vždycky dobrým kamarádem,“ řekl Bedřich Sklenovský.

Karel byl velký profík
Když se začal jezdit Dakar, právě se vrátil z Číny, byly vybrané posádky.

„Auta se dělala na naší dílně, tak jsme se starali, aby to kluci měli v pořádku. Později jsme začal jezdit a to už jsme si byli hodně blízcí kamarádi. I když, i mezi kamarády to občas zajiskří. Karel byl velký profík. U něj jsme třeba neviděl, že by ho někdy za volantem bralo spaní. On byl schopen jet čtyřiadvacet hodin v kuse. Když jsme mu nabízeli, jestli nechce vystřídat, seděl a jel dál. Karel byl výborný řidič, dobrý společník a kamarád,“ doplnil Bedřich Sklenovský, jenž jezdil dakarskou rallye od roku 1991 do roku 2005.

„Karlovi jsem od roku dva tisíce vždycky dělal doprovod,“ uzavřel Bedřich Sklenovský s tím, že smrt kamaráda byla pro něj šok.

Dakarskou Tatru ve Frenštátě ozdobily další podpisy
Dvě „dakarské“ Tatry troubily na konci smutečního obřadu při rozloučení s šestinásobným vítězem Rallye Paříž-Dakar. Po dobu obřadu stály proslulá Puma i závodní speciál, v němž Karel Loprais absolvoval africkou rallye v letech 1990 a 1992, na parkovišti u hřbitova.

Kromě obdivovatelů se kolem starší Tatry shromáždili také někteří bývalí spolujezdci Karla Lopraise. Mezi nimi byli také Ota Meřínský a Bedřich Sklenovský, kteří na „dakarský“ speciál zvěčnili své podpisy a přidali datum.Majitel Tatry Milan Horka řekl, že vždy když někam přijede, a ví, že jsou tam jezdci, kteří ještě absolvovali rallye v Africe, snaží se je odchytnout.

„Tyto dva, Otu Meřínského a Bedřicha Sklenovského jsem ještě neměl,“ zadíval se na plochu auta ozdobenou podpisy Milan Horka, provozovatel muzea v Dobříči u Prahy, kde je kromě zmíněné Tatry také největší sbírka nákladních vozidel Tatra 111. „Konkrétně jich tam je jedenáct,“ poznamenal.

Tatru, která v sobotu přejela od hřbitova také na frenštátské náměstí, kde byla akce Pozdravy do nebe pro Karla Lopraise, získal právě od dakarské legendy.

„Byla celá rozebraná, dali jsme ji dohromady a jezdíme s ní hlavně po různých předváděčkách,“ dodal Milan Horka s tím, že v roce 2016 s tímto speciálem s číslem 502 jeli i s Karlem Lopraisem historickou jízdu k 30. výročí první účasti Karla Lopraise s Tatrou na Dakaru.

Malý nadšenec z Ostravy
Stál poslušně v řadě po boku tatínka a v rukou držel malý model dakarské Tatry. Tatínek Ladislav pro Deník uvedl, že je to jeden ze čtyř modelů „dakarských“ Tater, které jeho syn Šimon má. Oba jsou fandové motoristického sportu a dakarské rallye zvlášť a oba se také přišli rozloučit, podobně jako mnoho dalších, s Karlem Lopraisem.

„Přijeli jsme z Ostravy, chtěli jsme se s panem Lopraisem důstojně rozloučit,“ řekl tiše muž, jemuž se viditelně draly slzy do očí.

„Dakar jsem sledoval od dítěte a můj syn se o něj zajímal také, hlavně právě o úspěchy Karla Lopraise a značky Tatra. Na to, jak byl Karel Loprais skromný člověk, měl obrovské úspěchy,“ dodal.

K rakvi Karla Lopraise ve smuteční síni frenštátského hřbitova lidé přinesli mnoho věnců i kytic. Na jedné byla stuha s nápisem Tatra Club Ostrava. Jedním z členů klubu, kteří se s Karlem Lopraisem přijeli rozloučit, byl Vladimír Křístek.

„Byl jsem velmi dobrým kamarádem Karla Lopraise i jeho manželky. Dokonce jsem si vyzkoušel řídit tu jeho Tatru šestikolku. To, byl pro mě, jako pro šoféra z povolání, velký zážitek,“ uvedl Vladimír Křístek, který přijel na pohřeb z Vřesiny. Naposledy se s Karlem Lopraisem setkal loni v Ostravě v areálu firmy Libros. Informace o smrti Karla Lopraise ho zaskočila. „Bylo to špatné,“ poznamenal.

Sourcedenik.cz
- Advertisement -spot_img

More articles

- Advertisement -spot_img

Latest article