24.5 C
Munich
Neděle, 14 července, 2024

Kořeny, festival „jiné“ hudby, se konal už pojedenácté a měl velký úspěch

Must read

Malý sál Domu kultury a spolu s ním i Čajovna Magnolia patřil v sobotu 1. února 2020 alternativní hudbě.

V těchto prostorách se od 16 hodin konal festival Kořeny. Ten má sice dlouholetou tradici, ale v nové, komorní formě, se v prostorách malého sálu frenštátského kulturáku, konal potřetí. Kvalitní dramaturgie, zvuk i světla, potěšila téměř sto padesát návštěvníků festivalu.

Vzhledem ke komornímu pojetí celé akce, mohli už v sedm večer pořadatelé spokojeně konstatovat „máme plno“. Úvodní vystoupení se na festivalové scéně neslo v rytmu latina a měkké portugalštiny v podání sympatické dvojice DOIS z Valašského Meziříčí, následoval recitál folkového mystika Oldřicha Janoty a v osm večer již zcela zaplněný sál bez dechu naslouchal hudebním čarodějkám Tara Fuki. Jak Oldřich Janota, tak Tara Fuki se na tento festival po letech vrátili. Úplný závěr letošních poklidných Kořenů energií rozpumpoval až k prasknutí punkový Vasilův Rubáš.

Jeden z pořadatelů festivalu Zbyněk Gerlich si letošní ročník pochvaloval, jak ze strany programu, tak i návštěvnosti, přitom vysvětlil složitou historii této originální akce. „Prakticky jde o jedenáctý ročník festivalu s dvaadvacetiletou tradicí a o třetí ročník jeho obnovené komorní formy. Zkrátka, první festival Kořeny jsme spolu s Marianem Žárským a s místním Kulturním střediskem pořádali už v roce 1998. Po čtyřech letech se festival přestěhoval do Zubří na Valašsku, kde se uskutečnily další čtyři ročníky. Následovala jedenáctiletá pořadatelská pauza. No a před třemi lety jsme festival oživili v nové, komornější formě. S letošní návštěvnickou účastí jsme opravdu spokojeni. Je plno, cítím, že naše práce má smysl.“

První návštěvníci se na letošní Kořeny vypravili už před 16 hodinou. V Čajovně Magnolia si pro ně čajmistr Oldřich Vaňko připravil komentovanou ochutnávku čajů. V 17:00 začala první hudební produkce. Na pódiu malého sálu vystoupilo seskupení DOIS, což v překladu z portugalštiny znamená „dva“. Zuzana Vávrová a Laďa Garaja tvořili úžasně harmonickou sestavu. Ona svým sytým sametovým hlasem a on, její hudební doprovod, na sedmi strunnou basovou kytaru, vytvořili dokonalou symbiózu. Dá se říct, že v jistých okamžicích svého vystoupení „Dois-Dva“, splývali v jedno. Krásné vystoupení sestávající z písní plných vášně a melancholie, nechyběly ani upravené interpretace skladeb od Stinga nebo Hany Hegerové.

Kořeny dávají už tradičně také prostor originální písničkářské tvorbě. A zvou výjimečné osobnosti písničkářského žánru, které přesahují běžné zařazení do konkrétní hudební škatulky. Zatím, co před rokem navštívil tento festival Vladimír Merta, tak letos pozvali pořadatelé další nezaměnitelnou osobnost naší písničkářské scény, osobnost, která se hloubkou své tvorby naprosto vymyká všemu, co lze slyšet od jiných.

OLDŘICH JANOTA svým hlubokým hlasem i texty v mantricky se opakujícím kytarovém rytmu opanoval sál, který v tichosti proplouval jeho světem za zrcadlem. Zazněly i jeho nejznámější písně z osmdesátých let jako je Hotel Savoy, nebo Bitva na Tursku. Na úplný závěr si s Oldřichem Janotou celý sál zazpíval Mariánský chorál.

Stejně jako Oldřich Janota, tak se na festival Kořeny po dlouhých letech vrátila také dvojice violloncelistek, která patřila k letošním hlavním tahákům. Andrea Konstankiewiczová a Dorota Bárová už dvě dekády tvoří společně uměleckou dvojici pod názvem TARA FUKI. Patřily k vrcholům programu. Se zatajeným dechem je poslouchal zcela zaplněný sál. Tara Fuki na Kořenech v plné síle ukázaly to, co už více jak dvacet let na této autorské dvojici špičkových instrumentalistek obdivují fanoušci u nás i v zahraničí…skvělou instrumentální zručnost, originální aranže, procítěný hudební i pěvecký projev, krásné texty písní (většinou v polštině) a dokonalé napojení na publikum.

Tara Fuki byly jednoznačným vrcholem letošních Kořenů. „Hrálo se nám báječně, jsme moc rády, že jsme mohly vystoupit před takto vnímavým publikem. Naposledy jsme na tomto festivalu hrály před 18 lety, to je neuvěřitelné. Jak se říká, dobří holubi se vracejí,“ svěřila se hned po vystoupení se svými pocity Andrea Konstankiewiczová.

Na závěr festivalu se pořadatelé rozhodli doslova zvednout publikum ze židlí, a tak jich většinu v přestávce před posledním vystoupením ze sálu odnesli. Alko-panko- reggae-folk, nebo prostě „haluz“, takto nazvali hned v úvodu své šílené jízdy svůj hudební styl pražští muzikanti, kteří vystupují pod názvem VASILŮV RUBÁŠ. Dvojice hudebních démonů, Filip „Vasilděda“ Novák a Petr „Ruby“ Rubáš, rozpoutali v sále energetickou smršť. Vtipné texty, ve kterých se pro nějaké to ostřejší slovo nejde daleko, hudební doprovod v podání djembe a tahací harmoniky a do toho neopakovatelné taneční kreace obou aktérů, prakticky okamžitě rozhýbaly fanoušky. Vše se rozjelo v jednu velkou veselou bizarní párty, zakončenou zhudebněnou instruktáží použití hasícího přístroje ve slovenštině. No, a aby toho nebylo málo, tak hasičák v závěru vystoupení skutečně rozpálené fanoušky hasil. Nutno konstatovat, že nedošlo k žádným škodám na zdraví ani na majetku. Zkrátka Vasilův Rubáš ukončil jedenáctý ročník Kořenů ve velkém stylu.

- Advertisement -spot_img

More articles

- Advertisement -spot_img

Latest article